Výzkum se zaměřil na adaptaci ukrajinských žáků, kteří po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 vstoupili do českých základních škol. Cílem bylo porozumět tomu, jak tito žáci a jejich rodiče vnímají proces adaptace, jaké přístupy uplatňují čeští učitelé a ředitelé a jak školní prostředí formuje sociokulturní, psychologické a akademické začleňování nově příchozích dětí. První část výzkumu byla vedena snahou pochopit sociální adaptaci ukrajinských žáků z perspektivy všech aktérů, kteří se na ní podílejí. Zaměřovala se na to, jak žáci a jejich rodiče popisují své zkušenosti s přechodem do české školy a jaké strategie či překážky vnímají při budování vztahů s českými spolužáky. Současně zkoumala, jak ředitelé a učitelé přistupují k podpoře sociálního začlenění žáků a jaké důsledky jejich každodenní praxe může mít pro přijetí ukrajinských dětí ve školních kolektivech. Druhá část výzkumu sledovala adaptaci v širším pojetí podle tří dimenzí – akademické, psychologické a sociokulturní – a ptala se, jak je školami chápána a podporována. Důležitým tématem bylo, jak učitelé rozumějí potřebám žáků s uprchlickou zkušeností, jaké výukové a organizační postupy volí a jak jejich konceptualizace žáků ovlivňuje celkovou podobu adaptace. Současně zkoumala, jak tuto školní praxi vnímají sami žáci a jejich rodiče. Výzkum probíhal na šesti základních školách druhého stupně, které během školního roku 2022/2023 přijaly nejvyšší počty ukrajinských žáků. Školy byly vybrány na základě administrativních dat a všechny se nacházely ve velkém českém městě. Do šetření se zapojilo celkem 58 účastníků: šest ředitelů, dvanáct učitelů, jednadvacet ukrajinských žáků a devatenáct jejich rodičů.

Datový soubor není s ohledem na citlivost a možnost zpětné identifikace respondentů a škol dostupný.